Náhodou se nám dostala do rukou knížka z roku 1933 „Všestranný rádce pro živnost hostinskou a její příbuzná odvětví“, redigoval František Dřevíkovský – odborný učitel na číšnicko – kuchařské škole a jednatel kulturního a školního odboru v Praze. Uvedená kniha je napsána starou češtinou, kterou již nepoužíváme. Objevují se v ní také fotografie z již zaniklého Grand hotelu Šroubek, který v současnosti prochází rekonstrukcí. Přestože byla napsána v roce 1933, čiší z ní moudra a hrdost na profesi, která nám v dnešní době v gastronomii občas velmi chybí. Dovolili jsme si z této knihy doslova citovat, z kapitoly „Hotelový a restaurační personál ve svých funkcích“ a to o profesi číšník.
Číšník
Hybnou pákou celého obchodu jest číšník. Tento jest přímý vykonavatel přání hosta a jako samostatný pracovník jest podřízen přímo vrchnímu číšníkovi. Číšník pravidelně stará se o správné prostření stolu a o bezvadné položení příborů na svém oddělení, kde bude obsluhovat. Pýchou a chloubou číšníka má býti upravené jeho místo tak, že vrchní číšník nenalezne tam ani jediné chyby a žádný host nemusí ničeho reklamovati. Má-li podřízené učně anebo mladší číšníky, dbá, aby tito vykonávali vše rovněž bezvadně, a dbá hlavně na vzdělání učňů.
Číšník stále musí se vzdělávati a nikdy nemá přestati. Když vyvolil si zaměstnání číšníka, musí si uvědomit, že stále přichází ve styk s lidmi a že své chování i vystupování musí podle toho říditi.
Musí mluviti zřetelně a jadrně a učiti se výrazům uhlazeným, jež společnost vyžaduje, neboť číšník ve slovech nevybíravý hodí se snad nanejvýše někam do výčepu, ale do lepší společnosti nikdy.
Lahodné mluvě naučí se čtením časopisů vzdělávacích, kulturních. Doporučuje se číšti též knihy poučné a zábavné denně alespoň 10 minut nahlas. Jsou totiž mnozí čtenáři, jež v duchu čtou a rozumí čtenému, ale hlasitě čtou jako žáci z obecné školy. Hlasu to prospívá a sílí hlasivky.
Současně věnuje veškerou péči ústům a hlavně zubům, neboť zápach z úst, jest něco, co u číšníka nikdy nesmí býti.
Dále musí býti každý číšník bedlivý na čistotu svého těla a svého oděvu a nemusím snad podotýkati, že na rukou musí míti ostříhané nechány, že musí býti učesán a vždy dobře oholen. Kdo dbá těchto rad, jest již na poloviční cestě k cíli.
Těžší úkol jest, však učení samo. V naší živnosti se musí každý neustále učiti, jinak by před odborníky neobstál. Prakse dostaví se u každého sama s sebou, jednak živností samou, jednak školou.
Důležitým činitelem v této odborné činnosti je vrchní číšník podniku; jest v této škole života jakýmsi druhým vedoucím učitelem. Komu ovšem učení nevoní, ten udělá nejlépe, odejde-li dříve nebo v učení bude vždycky nulou.
Učeň dokončiv dobu učební a stav se číšníkem, myslí si pravidelně, že se již nemá čemu učiti.
Klame se však.
Každý číšník musí se neustále učiti a mnoho učiti. Neboť to, čemu se naučí, v životě vždy uplatní. V zápase o existenci není výuční list nebo vysvědčení o praksi vítězící zbraní, nýbrž jedině dobrá práce a řádné jak odborné, tak povšechné vzdělání.
Číšník svůj odbor řádně ovládající jest v nesporné výhodě před tím, jenž má sice spoustu vysvědčení, při tom však ničeho neumí.
Vzdělání nabude každý číšník v první řadě praksí, kterou musí prodělávati s láskou, a kursy.
Ústav pro zvelebování živností pořádá každoročně kursy pro příslušníky živnosti hostinské. Zúčastniti se může každý. Hodiny jsou tak upraveny, aby kursy byly každému přístupny.
Jen vzděláním jde každý dopředu a vyniká nad jiné.
Výše uvedený text přesně vystihuje to, co postrádáme u některých členů obsluhujícího personálu současnosti, souhlasíte?
Ještě malou citaci a zajímavost z části, kde se píše o jednotlivých bodech Kolektivní smlouvy pracovní:
Dovolená
a) zaměstnance má po celoročním nepřetržitém zaměstnání v témže podniku nebo u téhož zaměstnavatele nárok na placenou nepřetržitou dovolenou 6denní, po 10 letech 7denní, po 15 letech 8denní……….
Ne všechny články zde uvedené musí být nutně nadmíru naučné, proto doufáme, že toto odlehčení přijmete s úsměvem.
S přáním hezkého dne,
Tým 100PROgastro, s.r.o.
